Prekladatelia série Harryho Pottera nemali na ružiach ustlané, a teraz nemyslím náročnosť literárneho prekladu, v ktorom je množstvo slovných hier, nárečí, zaklínadiel, či funkčných mien.
Tento článok od prekladateľky Harryho Pottera do hebrejčiny je síce už pár rokov starý, ale je peknou ukážkou toho, ako spoločnosť Warner Bros. zametá s prekladateľmi kníh o Harrym Potterovi (lebo si na celú HP franšízu kúpila v roku 1999 práva, približne v čase vydania tretej knihy). A dostať sa k autorke je pre prekladateľov takmer nemožné, pretože J. K. Rowlingová je obklopená takmer nepreniknuteľnou hradbou právnikov.
Prekladatelia HP mali nielenže neuveriteľne krátke termíny, čo sa zdôvodňovalo tým, že chcú zabrániť úniku pirátskych verzií (nepáči sa ti? na túto príležitosť čaká desať ďalších), ale mnohí museli podpísať aj to, že sa na svoje prekladateľské riešenia (funkčné mená, atď.) vzdávajú akýchkoľvek práv v prospech WB (a Warner Bros potom využíva ich preklady pre filmy, hračky, a celý merch vlastne). Laura Escorihuela, ktorá preložila prvé štyri knihy do katalánčiny, sa odmietla vzdať svojich autorských práv a tak už nemohla ďalšie knihy prekladať. A to, čo sa dočítate v uvedenom článku, je len vrchol ľadovca, lebo mnohí prekladatelia HP zažívajú rovnaké problémy:
„Warner Bros tlačí na to, aby boli preklady hotové oveľa rýchlejšie, než je bežné. Jean-François Ménard, prekladateľ do francúzštiny, preložil vyše 700-stranovú knihu Harry Potter a ohnivá čaša len za 63 dní. Torstein Hoverstad, prekladateľ HP do nórčiny, si vyjednal príplatok za to, ak dokáže tú istú knihu preložiť za približne rovnakú dobu (asi dva mesiace!). Preložil.
A dokonca aj vtedy, keď sa prekladatelia borili s komplikovanými lingvistickými problémami, väčšinou sa museli spoliehať len na vlastný dôvtip a tvorivosť (a slovníky). Kontakt s J. K. Rowlingovou nebol vôbec možnosť, keďže vo všeobecnosti nie je prekladateľom vôbec k dispozícii, a ani jej agent sa nestavia veľmi ústretovo k problematickým oblastiam prekladov.“ (odtiaľto)
Na záver: „And what do Harry Potter translators get paid for their efforts? It varies, of course: while royalties are rare, the rate can range from below market in countries like China, to slightly above the standard market rate, to even fairly generously above it in some European countries. Even in the latter case, however, most of the translators will still say that they are paid like well, like translators.“
– – –
Čo dodať. Už len stĺpček od Viktora Janiša „Když autor není váš kamarád“ o tom, že „v nakladatelském světě jsme všichni kamarádi, dokud nejde o velké peníze“. A ide opäť o Rowlingovú (a jej hradbu právnikov) (stĺpček vyšiel v Hoste v čísle 3/2018 a je trošku skrátený, celé znenie tu):
„Vztahy mezi autorem a jeho překladatelem jsou až na výjimky symbiotické. Autor ví, že z jeho původních písmenek nezůstane ani jedno, a má zájem na tom, aby přechod přes jazykovou hranici byl co možná nejhladší. Překladatel si zase pro svého autora rezervuje jen otázky nejnaléhavější, protože dobře ví, že se o pozornost autora dělí s mnoha jinými.
Někdy to nejde vůbec – když je autor mrtvý, když nekomunikuje se světem vůbec jako Thomas Pynchon, nebo jen zcela minimálně jako Alan Moore. A pak jsou tu celebrity jako Joanne Rowlingová, která se obklopí hradbou právníků a agentů, přes niž neproklouzne ani myš, pokud to tedy není ta správná myš.
Překladatel je ovšem tvor houževnatý a bez autora se nakonec obejde. Pokud mu tedy autor nehází klacky pod nohy, jako právě Rowlingová. Když napsala první román po potterovské sérii, The Casual Vacancy (Prázdné místo), poskytla rukopis předem pouze francouzskému a německému nakladateli, takže Une place à prendre a Ein plötzlicher Todesfall vyšly simultánně s originálem 27. září 2012. Podle Blair Partnership, tedy literárních agentů Rowlingové, hrozilo u všech ostatních zemí „vysoké riziko pirátství“ a oni chtěli „minimalizovat riziko úniku informací z rukopisu“. Překladatelé ve zbytku světa se tedy mohli pustit do práce až 27. září.
A to je z nakladatelského hlediska problém. Pokud totiž chcete mít knížku venku na vánoční trh (v posledních třech měsících roku se totiž prodá 65 procent roční knižní produkce), měli byste touhle dobou finišovat s korekturami, ideálně posílat finální data do tiskárny. Slovinský redaktor Andrej Ilc k tomu v rozhovoru pro Publishers Weekly poznamenal, že takové rozhodnutí „donutí nakladatele po celém světě porušit veškerá pravidla dobrého překladu a redigování“, a dodal: „Nejspíš budeme muset najmout víc než jednoho překladatele a abnormálně uspíšit redakční a výrobní proces, abychom knihu stihli vydat před Vánoci.“
A přesně k tomu došlo například ve Finsku. Jaana Kapariová, uznávaná překladatelka celé potterovské série (ale i děl Oscara Wilda, Edgara A. Poea a Roalda Dahla), dostala od nakladatelství Otava přímo neodolatelnou nabídku: román, který nikdy neviděla, má přeložit za tři týdny. Prázdné místo má 504 normostran, tudíž každý den jeden by musela odevzdávat čtyřiadvacet normostran vycizelovaného textu. Jaana Kapariová odmítla. Ponaučení je z toho asi jediné: v nakladatelském světě jsme všichni kamarádi, dokud nejde o velké peníze.“
– – –
(na titulnej fotografii JK Rowlingová predstavuje poslednú, siedmu časť série v Londýne v roku 2007, foto kredit: Eamonn McCormack)
